Hřbitovní kostel Panny Marie

Historie kostela je spjatá s poddanstvím města Vyškova olomouckému biskupství. Výstavba kostela spolu s kapucínským konventem byla hrazena z prostředků Františka kardinála Ditrichštejna (biskupem olomouckým 1599 – 1636) a trvala od r. 1617 do r. 1624. V době okupace Švédy byl kostel pravděpodobně značně poškozen.

V první polovině 18. století začaly být budovy konventu zastaralé a stísněné, nákladem olomouckého biskupa biskupa Wolfganga kardinála Schrattenbacha (biskup olomoucký 1711 - 1738) se přikročilo k jejich důkladné přestavbě, či spíše novostavbě.

Během josefínských reforem byl klášter kapucínů roku 1787 zrušen. Konventní budovy se nadále využívaly jako sklad soli, z klášterního kostela se stal kostel veřejný. Roku 1789 byl v bývalé klášterní zahradě zřízen nový městský hřbitov, dále rozšířený v roce 1857 o plochu bývalých konventních budov, které byly tehdy zbořeny.

U hlavního oltáře se nacházela dvojitá oratoř, na kruchtě byly varhany. Veškeré heraldické znaky jsou patrny na vstupním portále, kde je umístěn jak znak kardinála Ditrichštejna, tak znak biskupa Schrattenbacha. Nad erby v profilovaném rámu byl proveden freskový obraz světa. Nad tímto obrazem je kruhové okno.

Kostel představuje typickou kapucínskou architekturu korigovanou přísnými řádovými předpisy. Její působivost nespočívá v dynamickém tvaru ani v bohatství dekoru, nýbrž v jednoduchosti linií a sevřenosti proporcí.

V druhé polovině 20. stol. byl kostel zrušen a odsvěcen a následně využíván jako sklad stavebního materiálu a márnice. Objekt dále chátral a po roce 1989 byl církví předán městu. Počátkem tohoto století byla zahájena generální oprava objektu, který od roku 2005 slouží kulturním účelům. Dnešní podoba objektu odpovídá v podstatných rysech baroknímu stavu po přestavbě ve 20. letech 18. stol., podél lodi kostela je vybudována novodobá přístavba se zázemím pro návštěvníky kulturních akcí.