Antonín Tučapský ve fotografiích a dokumentech z rodinného archivu

Antonín Tučapský ve fotografiích a dokumentech z rodinného archivu

Galerie

9. - 20. dubna 2018 • Galerie Turistického informačního centra

Z Moravy do světa… a zase domů

Devadesátiny Antonína Tučapského

Kdyby mu osud nadělil čtyři roky života navíc, dožil by se 27. března devadesáti let…

Skladatel, pedagog a dirigent Antonín Tučapský se narodil roku 1928 v Opatovicích u Vyškova, v části zvané „na Betlémě“. Tady jsou zřejmě kořeny jeho celoživotní lásky k hudbě. Jeho otec, vesnický švec, si při práci často zpíval lidové písně i svérázné úpravy známých operních árií a malý Toník se k němu nesměle přidával. Jako kluk začal hrát na housle a klarinet, na Valašsku pak působil v cimbálové kapele, v Brně absolvoval odborná hudební studia. Ve svých jednadvaceti se stal zpěvákem slavného PSMU; v té době už pilně komponuje, píše a upravuje písně a rozvíjí své skladatelské a dirigentské vlohy…

Pestrá a leckdy i dramatická Tučapského životní pouť se dá promítnout do dvou přehledných oddílů — ty rozděluje březen roku 1975, kdy skladatel opustil Československo a začal nový život v Londýně. Vyškov si Tučapského pamatuje z jeho návštěv po roce 1989, kdy se opakovaně a rád do České republiky — a na Moravu zvlášť — vracel. Vedle rodinných a přátelských setkání byl zván na premiéry svých opusů, zasedal v porotách pěveckých soutěží, ve Vyškově se od roku 2005 účastnil pěveckého festivalu. Vybavujeme si jej jako starého pána, vstřícně naladěného během hovorů s pamětníky i mladými lidmi, a vždy pozorně naslouchajícího a soustředěného, zazněla-li odněkud hudba, věrná družka jeho života. Naposledy v rodné vlasti byl v roce 2012. Rok po smrti své druhé manželky Beryl umírá v anglickém Frimley ve věku 86 let.

Tučapského profesní kariéra a hudební aktivity jsou dostatečně zpracovány (resp. zpracovávány), méně známé jsou však některé milníky jeho osobního života. Výstava „Antonín Tučapský ve fotografiích a dokumentech z rodinného archivu“ chce připomenout tu civilnější stránku jeho osobnosti. Je koncipována jako rodinné album (autorem je skladatelův syn), a i přes snahu o vyvážený portrét byl výběr do jisté míry omezen dostupností materiálů a jejich technickou kvalitou. Na 14 fotopanelech dokumentuje výstava Tučapského pouť za hudbou, nejprve za hranice Vyškovska a poté z Moravy do světa: fotografie z Opatovic, Medlovic nebo Radslavic, rodiče, studia a první profesní působiště, koncerty s PSMU, první manželství a rodina, učitelská praxe v Novém Jičíně a v Ostravě, složitá existenční situace po roce 1970. Druhá půlka se věnuje skladatelově novému působišti v Londýně, zmiňuje druhé manželství, bilancuje skladatelskou dráhu a připomíná návraty do vlasti po roce 1989. Zvídavého návštěvníka čeká kolem stovky fotografií komentovaných často citáty ze skladatelových soukromých pamětí. Najdeme zde ale i Tučapského kresby ze školních let nebo reprodukci veřejnosti neznámého obrazu malíře Svatopluka Součka. Dozvíme se o první Tučapského manželce Marii, rodačce z Radslavic, ženě stojící ve stínu jeho slávy, která se starala o rodinu a poskytovala zázemí v letech, kdy manželova kariéra strmě stoupala a kdy byl maximálně vytížen. Nevyhýbá se — samozřejmě na omezené ploše — ani pozdějšímu rozvodu nebo potupné době v začátcích husákovské normalizace, kdy ještě nedávno oceňovaný dirigent věhlasného PSMU vykonával práci skladníka na stavbě pražského sídliště. Ve druhé, „anglické“ části se na fotografiích objevuje druhá manželka Beryl, kterou si pamatují mnozí z nedávných let, kdy skladatele na návštěvách rodného kraje věrně doprovázela. Ve vitríně budou k nahlédnutí vystavená ocenění, osobní písemnosti, hudebniny nebo zvukové nosiče s Tučapského hudbou, například gramofonová LP deska nahraná ve slavném londýnském studiu Abbey Road. Zvláštní panel je věnován vyškovskému Pěveckému sboru Antonína Tučapského.

Výstavě předcházel Vzpomínkový koncert k poctě skladatelových devadesátin. Pro skladatele bylo stálým přáním i potřebou, aby se i v nové generaci pěstovala láska ke zpěvu. V něm samotném zněla hudba téměř neustále, i poslední dny v Camberley komponoval nové skladby. „Hudba je můj život, hudbě budu sloužit do konce života“ — krédo, které jinde může znít jako otřepaná fráze, Antonína Tučapského však vystihuje dokonale.

Druhým symbolickým dárkem připraveným Vyškovem svému rodákovi k devadesátinám je zmíněná výstava. Přijďte si prohlédnout, jak v mladých letech vypadal ten starý pán, kterého jsme ještě nedávno mohli potkávat ve Vyškově ve dnech, kdy probíhal festival nesoucí jeho jméno…

Vladimír Tučapský

Rok výroby: 2018
Datum lokální premiéry: 9. duben 2018

Informace o akci a jejím konání

Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.